
Vychovávat ve svobodě
Je-li nám projevována důvěra, motivuje nás to, když však cítíme, že se nám nedůvěřuje, pak nás to ochromuje. Je proto velmi užitečné naučit děti hospodařit se svou svobodou.
Bůh tě nevytrhuje z tvého prostředí ani tě nevzdaluje od světa, od tvého stavu, od tvých ušlechtilých lidských cílů ani od tvého pracoviště… Přeje si však, aby ses právě tam stal svatým.
Je-li nám projevována důvěra, motivuje nás to, když však cítíme, že se nám nedůvěřuje, pak nás to ochromuje. Je proto velmi užitečné naučit děti hospodařit se svou svobodou.
Čtvrté přikázání se výslovně obrací k dětem v jejich vztazích k rodičům. Týká se také příbuzenských vztahů, výchovy a pracovních vztahů.
V rodině se utváří náš charakter, osobnost, návyky... a také se v ní učíme jednat s Bohem, což je úkol, který je čím dál tím aktuálnější, jak je uvedeno v tomto článku.
„Chtít pro děti dobro znamená umožnit jim dosáhnout sebekontroly: učinit z nich svobodné osoby.“ Další text z řady „Články o rodině“.
„Pro rodiče je ideál spíš v tom, aby se stali přáteli svých dětí,“ říkal svatý Josemaría. Jedině tak může vzniknout důvěra, která umožňuje výchovu.
V tomto textu se hovoří o tom, že spolu s rodinou mají také stát a církev závazné povinnosti v oblasti výchovy.
„Kdo je pánem sama sebe, má skvělou příležitost odevzdat se do služby bližním a Bohu a dosáhnout tak největšího štěstí.“ Druhý redakční článek o tom, jak vést dospívající děti k umírněnosti.
„Mějte odvahu vést děti k odříkání,“ řekl jednou svatý Josemaría jedné skupině rodin, „jinak ničeho nedosáhnete.“ Na tuto ctnost se zaměřuje další redakční článek série věnované rodině.
I když mohou být děti vychovávány i jinými vychovateli, rodiče mají vždy hlavní zodpovědnost za výchovu svých dětí.