Milovaní, ať mi Ježíš opatruje mé dcery a syny.
V uplynulých týdnech, kdy byla v mnoha zemích vyhlášena nucená izolace, se ukázala lidská ohraničenost i velikost. Viděli jsme, jak virus destabilizoval život nám i miliónům dalších lidí na celém světě. Snad jsme se naučili vážit si víc věcí, které jsme považovali za samozřejmé.
Modleme se dál především za zemřelé a za jejich rodiny, které často nemohly být v jejich poslední chvíli s nimi. I my jsme tuto bolest osobně pocítili, protože do nebeského domova odešlo mnoho věřících z Díla, jejichž přímluvě se nyní svěřujeme.
Také jsme byli svědky velkorysé a někdy až hrdinské obětavosti tolika lidí, kteří téměř bez odpočinku pracovali v nemocnicích, starali se o své blízké doma, pracovali déle z domova nebo vykonávali společensky potřebnou činnost i za cenu rizika nákazy. Jejich příklad nám připomněl Ježíšova slova, která pronesl při Poslední večeři ke svým apoštolům: „Já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží“ (Lk 22,27).
Současná výjimečná izolovanost podnítila hodně lidí k tomu, aby se zamysleli nad smyslem života, a v mnohých vzbudila i větší touhu po Bohu. Možná se to stalo i nám. Také nemožnost přistupovat ke svátostem běžným způsobem, zvláště k sv. přijímání a ke zpovědi, vedla pravděpodobně k tomu, že si jich více vážíme a více po nich toužíme. Bůh se zpřítomnil na mnoha místech a dal nám i mnoha dalším lidem sílu doprovázet ty, kteří se cítí sami nebo zvlášť trpí.
Díky iniciativě mnoha lidí bylo možné prostřednictvím nových technologií pokračovat ve formačních aktivitách Díla, přičemž někde byly tyto aktivity dokonce rozšířeny. Děkuji Bohu za apoštolský zápal mých dcer a synů, kteří vynalézavě věnovali čas šíření poselství o Kristu. Zájem a vděčnost lidí, kteří se mohli těchto situaci uzpůsobených aktivit zúčastnit, byl veliký. Tyto dny nám v novém rozsahu ukázaly, že digitální technologie mohou být i v budoucnu velkou pomocí pro formaci a mnohé jiné aktivity tam, kde je překážkou vzdálenost, nemoc atd.
Po celou tuto dobu jsme přirozeně postrádali fyzický kontakt s lidmi. Nutný odstup, který jsme museli dodržovat, v nás možná obnovil přání přímo se s lidmi setkávat, ať už v rámci mnohačetných projevů přátelství nebo prostřednictvím formačních prostředků (kroužků, duchovních obnov, rozjímání, osobních rozhovorů a duchovně formačních přednášek), které postupně budou moci probíhat presenční formou.
S ohledem na Ježíšův vztah k učedníkům papež před několika týdny připomněl, že církev se utváří prostřednictvím „konkrétní důvěrnosti“ (srov. Homilie ze 17. dubna 2020), která se projevuje v tom, že jsme nablízku Pánu skrze svátosti a nablízku druhým skrze svou přítomnost. Naše domy, jak jsem vám řekl před několika měsíci, mají být „místem, kde lidé naleznou upřímnou lásku a naučí se být opravdovými přáteli“ (Pastýřský list z 1. listopadu 2019).
Velmi dobře proto rozumíme, proč se Jan a Ondřej ptají Ježíše: „Mistře, kde bydlíš?“ (Jan 1,38). Potřebovali být s ním, potřebovali být s Kristem fyzicky, a ne se o něm dozvídat pouze z toho, co jim povědí jiní. Úzký vztah, který je pojil s Ježíšem, dodal jejich přátelství novou hloubku, která jim pomohla odevzdat svůj život, stát se apoštoly. Vybavují se mi slova sv. Josemaríi: „Ježíš projevuje laskavost, povzbuzuje svým slovem a oplácí přátelství přátelstvím: jak nádherné musely být jeho rozhovory v Betánii s Lazarem, Martou a Marií!“ (Dopis z 24. října 1965, č. 10).
I když se na mnohých místech vše postupně vrací k novému a relativně normálnímu životu, čeká nás ještě dlouhá cesta. Prosme Pána o sílu statečně snášet vážné problémy, které tato doba za sebou zanechává v rodinách, v práci a v apoštolských iniciativách. Nepřestávejme také doprovázet svou modlitbou a – je-li to možné – i pomocí ty, kteří se ještě v různých zemích nachází v dramatické situaci.
Za vyřešení této celosvětové situace prosíme nyní v květnu zvláště o mateřskou přímluvu Panny Marie, Mater misericordiae.
S velkou láskou vám žehná
váš Otec
Řím, 15. května 2020