Na začátku mše pan kardinál připomněl, že u při příležitosti svátku sv. Josemaríi je v tomto chrámě podvanácté, a přirovnal toto číslo k 12 izraelským kmenům, 12 apoštolům a dvanáctka je i číslo církve. Dále zmínil, že dnešní doba má mnoho podobného s dobou sv. Josemaríi (zapalování kostelů a tomu podobné přečiny) a žádá si skutečné činy, ne schůze a papírování, odvahu vyznat své hříchy.

Volný a zjednodušený přepis kázání pana kardinála Duky:
Úvodní modlitba vyzývala ke všeobecné svatosti a to je vlastnost, která patří Bohu, proto zde na zemi být svatí nemůžeme. Dnešní doba říká, že jsou jiné starosti, než se snažit o svatost. Chceme-li my jít cestou, kterou nám Bůh ukázal, je nutný dialog s Bohem. Na Druhém vatikánském sněmu byla církev vyzvána, aby vedla dialog se světem, často to ale jsou jen zápisy a schůzování, ne dialog, což je sdílení i mezi sebou, komunikace. Největší dialog je liturgie, kterou nedostatečně chápeme, jako bychom byli v době předantické! V boji o svatost musí hrát první roli svátosti a liturgie. Podstata eucharistie je sdílení. A to je vnitřní obnova církve. Svatost není dokonalost (jen Bůh je dokonalý), ale sdílení. Dnes, zvláště v jiných zemích, kde je slabá účast na liturgii, se jedná o společnost do sebe uzavřených sobců, důsledek individualismu.

Na závěr mše poděkoval pan kardinál všem přítomným a dal svátostné požehnání. Věřící, kteří chrám Matky Boží zaplnili, si mohli po skončení mše svaté uctít relikvii svatého Josemaríi.