„Na dnešek připadá sto let od skončení První světové války, kterou můj předchůdce Benedikt XV. označil za »zbytečný masakr«. Proto se dnes ve 13:30 italského času rozezní na celém světě zvony, včetně zvonů v bazilice sv. Petra. Historická připomínka prvního světového konflitku je pro všechny přísným napomenutím, abychom odmítali válečnou kulturu a hledali každý legitimní prostředek k ukončení konfliktů, v nichž je dosud prolévána krev v mnoha světových regionech. Zdá se, že se nepoučíme. Modleme se za všechny oběti oné nezměrné tragédie a důrazně řekněme: investujme do míru, nikoli do války! A jako výmluvné znamení si vezměme velikána svatého Martina z Tours, kterého si dnes připomínáme. On rozpůlil svůj plášť, aby se o něj rozdělil s jedním chudým. Toto gesto lidské solidarity ať všem ukazuje cestu k budování míru.“

Na Svatopetrském náměstí se dnes před polednem sešlo 10 tisíc lidí, aby si vyslechli pravidelnou nedělní promluvu Petrova nástupce před mariánskou modlitbou Anděl Páně. Papež František komentoval evangelium této 32. neděle liturgického mezidobí (Mk 12,38-44) o chudé vdově, která přispívá do chrámové pokladny:

„Poučení, které Ježíš dnes nabízí, nám pomáhá obnovit to, co je v našem životě podstatné, a usnadňuje konkrétní a všední vztah k Bohu. Bratři a sestry, Pánovo bilancování se liší od toho našeho. On zvažuje lidi a jejich gesta jinak. Bůh neměří kvantitu, nýbrž kvalitu, zkoumá srdce a hledí na čistotu úmyslů. To znamená, že naše „dary“ Bohu v modlitbě a druhým ve skutcích lásky se musejí vždycky vyhýbat rituálnosti a formalismu, jakož i logice vypočítavosti a musejí vyjadřovat nezištnost. Jako to učinil Ježíš ve vztahu k nám, zachránil nás nezištně, nedal si od nás zaplatit za naše vykoupení. Spasil nás zdarma. I my máme jednat nezištně. Ježíš tedy ukazuje onu chudou a velkodušnou vdovu jako vzor křesťanského života, hodného následování. Neznáme její jméno, známe však její srdce a to je to, co u Boha platí. Nalezneme ji v nebi a určitě jí půjdeme poděkovat. Když jsme pokoušeni touhou vystavovat se na odiv a zaúčtovávat svoje altruistické skutky, když se příliš zajímáme o pohledy druhých a – dovolte mi to slovo – když se naparujeme, vzpomeňme si na tuto ženu. Prospěje nám to a pomůže zbavit se toho, co je nadbytečné, abychom vyšli k tomu, na čem opravdu záleží, a zůstali pokorní.“