Právě jsem pracoval na obraze svatého Jana z Avily pro retábl v katedrále Baeza. Byl už téměř dokončený, nechtěl jsem ho ale ještě odevzdat, protože my malíři máme vždy pocit, že dílo se může ještě trochu vylepšit. Obraz se líbil, vyznačoval se zbožností a stylovostí. A dali ho do kaple katedrály v den jeho svátku, 10. května 2017.
SEZNÁMIL JSEM SE S JEHO POSTAVOU A OBLÍBIL SI HO, POZNAL JSEM DOKONALEJI JEHO UČENÍ A S VELKOU VÍROU JSEM SE ZAČAL K NĚMU MODLIT
Právě tehdy mně navrhli, abych vytvořil obraz o svatém Josemaríovi. Jeho osobu a Dílo jsem znal jen povšechně. Dali mi k přečtení jeho životopisy, práce, zhlédl jsem videa. Takto jsem se seznámil s jeho postavou a oblíbil si ho, poznal jsem dokonaleji jeho učení a s velkou vírou jsem se začal k němu modlit.
Práci jsem přijal a předsevzal si, že obraz bude něco jako předěl mezi novým a starým. Představoval jsem si, že to bude nejlepší olej z toho, co bylo dosud namalováno. Nevím, zda se to podaří, ale pro mě to znamenal milník mezi starým a novým.
V těch dnech jsem trpěl střevními problémy, které se nakonec staly chronickými a skončily krizí, kdy jsem musel být operován a následně léčen chemoterapeutiky. Tak uplynul rok práce plný radostí i starostí. Myšlenky na malování mě posilovaly, dávaly mi naději a pomáhaly mi dočasně zapomenout na zdravotní potíže. Mezi jednotlivými tahy štětcem jsem vyprávěl Otci (tak jsem se na něho obracel) o svých záležitostech a prosil ho, aby mi naznačil, jak bych ho měl namalovat. Zdálo se mi, že on je tím nástrojem, kterého si Pán vyvolil, aby dělal Dílo, a já jsem s ním chtěl spolupracovat a pomáhat šířit jeho poselství.
MYŠLENKY NA MALOVÁNÍ MĚ POSILOVALY, DÁVALY MI NADĚJI A POMÁHALY MI DOČASNĚ ZAPOMENOUT NA ZDRAVOTNÍ POTÍŽE
S tímto plánem v hlavě jsem se pokusil graficky ztvárnit osobnost Otce a Díla. Z textů a videí jsem si dával dohromady ikonografické fragmenty o jeho životě. Někdy mně připadalo, že jich je příliš, jindy zase málo, vždyť život Otce byl tak bohatý. S tím vším jsem se pustil do kompozice, a to je pro mě to nejobtížnější: v pozadí katedrála v Barbastru a mladí lidé, kteří jsou přitahováni a zváni k následování Ježíše Krista jako v prvních letech Opus Dei, ale nejenom mladí. V ruce první vydání Cesty a růženec. Protože ve filmech byl oblečen do sutany a vypadal velmi přirozeně, rozhodl jsem se pro tuto podobu. Nebylo snadné vyjádřit protagonismus jeho rukou a gest. Do spodní části plátna jsem umístil růži Rialp, znázorňující sjednocení Otce s Boží vůlí.
Za sebe jsem doplnil několik pivoněk, symbol věrnosti. Na konci této etapy jsem objevil význam verše sv. Jana, jak mu rozuměl Otec: „Až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.“ Připadalo mi, že takové by mohlo být motto obrazu. Nešlo mi koneckonců o nic jiného, než o pozvání následovat Ježíše Krista, kterého máme postavit na vrchol všech lidských činností.
NEŠLO MI KONECKONCŮ O NIC JINÉHO, NEŽ O POZVÁNÍ NÁSLEDOVAT JEŽÍŠE KRISTA, KTERÉHO MÁME POSTAVIT NA VRCHOL VŠECH LIDSKÝCH ČINNOSTÍ
Jak už bylo řečeno, byly tu i další podněty, které jsem musel dát stranou: jeho osobní styk s Pannou Marií a anděly; eucharistická zbožnost, zbožnost ke Svaté Trojici; Madrid, Řím, Torreciudad atd. To vše jsem považoval za důležité, ale nezbylo na to místo.
Nyní jen chybělo dát myšlence barvu. Začal jsem malovat a řídil se konceptem a snažil se předat myšlence radost. V popředí blonďatá dívka s krásným copem; chlapec v košili v barvě pistácie; podrážky bot a mramorové dlaždice na podlaze katedrály.
Přišla chvíle namalovat Krista, při mé nemoci velká útěcha, vždyť jsem často sedíc před plátnem ani neměl sílu zdvihnout paži a udržet paletu.
POSLEDNÍ, CO JSEM NAMALOVAL, BYLA POSTAVA OTCE. SNAŽIL JSEM SE DÁT VYNIKNOUT KAŽDÉMU DETAILU, ABY POZORNOST DIVÁKA BYLA CO NEJVÍCE UPOUTÁNA.
Poslední, co jsem namaloval, byla postava Otce. Snažil jsem se dát vyniknout každému detailu, aby pozornost diváka byla co nejvíce upoutána. A po dokončení obrazu jsem ještě doplnil obraz Panny Marie Neposkvrněné, aby tu byla i ona.
Pokračuji v léčbě a chodím na vyšetření a zároveň se modlím kartičku svatého Josemaríi, aby nedošlo k nějakému překvapení.
Doufám, že laskavá tvář svatého Josemaríi přitáhne k Bohu ty, kdo se před plátno postaví, a že naleznou v růženci, v Ukřižovaném či v Cestě způsob, jak svůj život lépe orientovat.