Slova svatého evangelia podle Matouše, Mt 21,33-46
Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: „Poslyšte podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. (Hospodář) poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak. Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: ‚Na mého syna budou mít ohled.‘ Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!‘ A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?“ Odpověděli mu: „Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek.“ Ježíš jim řekl: „Nečetli jste nikdy v Písmu: ‚Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné?‘ Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“
Komentář
S blížícím se koncem Ježíšova pozemského života mají promluvy evangelia podle svatého Matouše více eschatologický tón, tzn. jsou spojeny s konečným určením všech věcí, a to jak Ježíšových současníků, tak s konečným univerzálním určením. Nyní, když se blíží ke konci i náš liturgický kalendář - zbývá několik týdnů do dokončení obvyklých 33, rezonují Mistrova slova se zvláštní aktuálností.
Sám Ježíš nás vybízí, abychom pozorně naslouchali jeho podobenství: Majitel panství vysadil vinici a pečlivě ji upravil tak, aby nesla ovoce: „Obehnal ji živým plotem, vykopal jámu pro lis na víno a postavil věž“ (v. 33). Pán pronajímá vinici některým rolníkům; činí je tak podílníky na své prosperitě a zároveň počítá s jejich osobním nasazením, aby vinice nesla ovoce.
Rolníci však nejenže neplnili své povinnosti, ale také pohrdali a dokonce zabili služebníky, které pán poslal, aby si vyžádali plody vinice, do níž vložil tolik péče. Ještě odpornější bylo jejich chování, když zabili pánova syna, kterého poslal. Je zřejmé, že rolníci v podobenství jednali nespravedlivě. Každý by řekl, že byli „zlí“ (v. 41), jak je nazvali Ježíšovi vlastní posluchači.
Tímto podobenstvím, které se čte tak jasně a dramaticky, Ježíš v kontrastu odsuzuje postoj vůdců lidu, kteří pohrdali a ponižovali proroky, které jim Bůh poslal; a především předem odsuzuje odmítnutí, které se chystají učinit vůči samotnému Božímu Synu, kterého vyženou z Jeruzaléma a zabijí, jako to tito rolníci učinili se synem majitele vinice.
Obecněji řečeno, podobenství neodsuzuje jen jednání Ježíšových současníků, ale také lhostejný, ba nepřátelský postoj, který my lidé můžeme projevit vůči působení Boha, jenž je vždy starostlivý a má zájem o naše dobro, posílá nám lidi, kteří by nám mohli pomoci přinést plody, ale které odmítáme, třeba proto, že nám vadí. Boží dobrota, která nám nabízí svou milost a péči, podobnou těm, které projevil pán v podobenství vůči své vinici a které měl Bůh vůči Izraeli, od nás vyžaduje dobrou vůli chtít nést plody ctnosti a svatosti; těžit z milosti a neodmítat ty, kdo v nás vyžadují její plody.
Na druhou stranu ačkoli má podobenství tragický podtext, Ježíšova slova nabízejí také poselství naděje. Jak vysvětlil papež František, majitel vinice měl sice právo se pomstít, stejně jako se Bůh mohl pomstít za ukřižování svého Syna, nicméně „Boží zklamání ze zlého jednání lidí není posledním slovem! V tom spočívá velká novost křesťanství: Bůh, který, ač zklamán našimi chybami a hříchy, neporuší své slovo, nezastaví se, a především se nemstí!“1
„Bratři a sestry,“ pokračuje papež, „Bůh se nemstí! Bůh miluje, nemstí se, čeká na nás, aby nám odpustil, aby nás přijal. Skrze ‚odhozené kameny‘ - a Kristus je tím prvním kamenem, který stavitelé odhodili -, skrze situace slabosti a hříchu Bůh stále nalévá ‚nové víno‘ své vinice, tedy milosrdenství. Tváří v tvář houževnaté a něžné Boží vůli existuje jen malá překážka: naše arogance a opovážlivost, která někdy přerůstá až v násilí! Tváří v tvář takovým postojům a tam, kde nepřinášejí žádné ovoce, si Boží slovo zachovává veškerou svou sílu výtky a varování: ‚od vás bude Boží království odňato a dáno lidu, který přinese jeho ovoce‘ (v. 43).“2
1 Papež František, Generální audience, 8. října 2017.
2 Idem.