Slova svatého evangelia podle Matouše, Mt 20,1-16
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: `Jděte i vy na (mou) vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak. Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: `Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: `Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: `Jděte i vy na (mou) vinici!' Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: `Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru. Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: `Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: `Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?'“
Komentář
Podobenství o dělnících na vinici je jedním z nejvýmluvnějších vysvětlení nebeského království, a navíc i toho, jaká má být lidská odpověď na Boží volání. Obraz vinice má mnoho biblických kořenů a ve Starém zákoně se obvykle používá jako symbol Božího působení vůči vyvolenému lid, který je přirovnáván k vinici, o niž se pečlivě stará a která musí přinášet dobré víno spásy (srov. Iz 5,1-7; Ž 80; Ez 15,1-8).
V podobenství Ježíš odkazuje na najímání nádeníků pracujících v zemědělství. Jak už to známe z jiných podobenství, rozvíjení příběhu nás znejišťuje a zpochybňuje naše kritéria a schémata. Zpočátku se zdá, že dělníci najatí v ranních hodinách dne mají pravdu, když říkají, že pracovali mnohem tvrději než ti, které hospodář najímá v poslední odpolední hodině. Je-li hospodář dobrý k těm, kteří pracovali málo, proč není jeho dobrota ještě více zjevná u těch, kteří pracovali déle? Místo toho hospodář jednomu z těch, kdo si stěžují, odpoví: „Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?“ (v. 13-15).
V jistém smyslu se poučení z podobenství týká lásky vůči Bohu i vůči druhým: protože se všichni spoléháme na Boží milosrdenství (které využívá vinici a může dát práci těm, kdo ji nemají), nemá smysl požadovat od Boha nějaká práva na spravedlnost nebo si stěžovat, že druzí mají užitek z jeho lásky. Protože Bůh je velkorysý, žádá po nás všech, abychom byli velkorysí s ním.
Papež František podává toto vysvětlení: „Tímto podobenstvím chce Ježíš otevřít naše srdce logice Otcovy lásky, která je bezplatná a velkorysá. Jde o to, abychom se nechali ohromit a fascinovat Božími 'myšlenkami' a 'cestami', které, jak nám připomíná prorok Izajáš, nejsou našimi myšlenkami a nejsou našimi cestami (srov. Iz 55,8). Lidské myšlenky jsou často poznamenány sobectvím a osobním prospěchem; a naše úzké a klikaté cestičky se nedají srovnávat s širokými a přímými cestami Hospodinovými. On uplatňuje milosrdenství, zeširoka odpouští, je plný štědrosti a dobroty, kterou vylévá na každého z nás, otevírá všem bezbřehá území své lásky a milosti, která jediná může dát lidskému srdci plnou radost.“1
Svatý Josemaría z tohoto podobenství vyvodil potřebu využít čas ke konání dobra, k práci na vinici Páně uprostřed našich běžných zaměstnání: „Ten člověk se vrací několikrát během dne na tržiště, aby najal dělníky. Jedni byli povoláni časně zrána, jiní skoro navečer.
Všichni dostávají jeden denár: Mzdu, kterou jsem ti slíbil, tj. můj obraz a mou podobu. Na denáru je totiž vyražena podobizna krále. Boží milosrdenství totiž volá každého tak, aby to nejlépe odpovídalo jeho osobním poměrům, protože chce, aby všichni lidé byli spaseni.
Ale my jsme se narodili jako křesťané, byli jsme vychováni ve víře a Pán si nás jasně vyvolil. To je skutečnost. A tak když budete cítit, že jste voláni, i když na poslední chvíli, budete moci postávat na tržišti a opalovat se jako mnoho oněch dělníků, kteří měli dost času?“2
„Uchyl se se mnou pod ochranu Kristovy Matky,“ vyzval na závěr svatý Josemaría: „Matko naše, ty která jsi viděla Ježíše, jak vyrůstá v muže, která jsi pozorovala, jak využívá svého života mezi lidmi: nauč mě využívat mé dny ve službě církvi a bližním, nauč mě, abych ve svém srdci vždy slyšel jeho laskavou výčitku, vždy kdy toho bude zapotřebí, dobrá Matko, výčitku, že můj čas mi nepatří, protože patří našemu Otci v nebesích.“3
1 Papež František, Angelus, 24. září 2017.
2 San Josemaría, Boží přátelé, č. 42.
3 Tamtéž, č. 54.