Dobrý den, drazí bratři a sestry!
V tom dnešním horku musíme být trochu trpěliví. Děkuji vám, že jste i v tomto vedru a slunci přišli, a děkuji vám za návštěvu.
V této řadě katechezí o apoštolské horlivosti potkáváme některé příkladné postavy mužů a žen z každého času a místa, kteří vydali život za evangelium. Dnes se vydáme daleko, až do Oceánie, světadílu tvořeného množstvím velikých a malých ostrovů. Brzy se na nich uchytila víra v Krista, kterou do oněch krajů přinesli mnozí evropští přistěhovalci, a vydala hojné ovoce (srov. posynodální apoštolská exhortace Ecclesia in Oceania, 6). K těmto plodům náleží jedna výjimečná řeholnice, sv. Mary MacKillopová (1842-1909), zakladatelka sester sv. Josefa od Nejsvětějšího Srdce, která svůj život zasvětila intelektuálnímu a náboženskému vzdělávání chudých lidí z australského venkova.
Mary MacKillopová se narodila poblíž Melbourne rodičům, kteří do Austrálie emigrovali ze Skotska. Jako mladá dívka cítila, že ji Bůh volá, aby mu sloužila a svědčila o něm nejen slovy, ale především životem proměněným Boží přítomností (srov. Evangelii gaudium, 259). Podobně jako Marie Magdaléna, která se jako první setkala se zmrtvýchvstalým Ježíšem a byla jím poslána, aby tuto zprávu přinesla učedníkům, byla i Mary přesvědčena, že je poslána šířit radostnou zvěst a přitahovat ostatní lidi k setkání s živým Bohem.
Moudře vykládala znamení doby a uvědomila si, že nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je výchova mládeže, neboť si byla vědoma toho, že katolická výchova je formou evangelizace, a to významná forma evangelizace. Jestliže tedy lze říci, že „každý světec je posláním a Otcovým plánem, jak v daném dějinném okamžiku zrcadlit a ztělesňovat určitý aspekt evangelia“ (apoštolská exhortace Gaudete et exsultate, 19), u Mary MacKillopové se to projevilo zejména zakládáním škol.
Podstatným rysem jejího nadšení pro evangelium byla péče o chudé a o lidi, žijící na okraji společnosti. A to je velmi důležité: na cestě ke svatosti, která je cestou křesťanskou, jsou chudí a lidé na okraji společnosti protagonisty a člověk nemůže postupovat ve svatosti, pokud se jim tak či onak nevěnuje. Tito lidé, kteří potřebují Boží pomoc, také Boží přítomnost přinášejí. Jednou jsem četl větu, která mě zasáhla; zněla takto: „Hlavním hrdinou dějin je žebrák. Žebráci jsou ti, kdo upozorňují na nespravedlnost, která je velkou nouzí tohoto světa“. Utrácejí se peníze na výrobu zbraní, a nikoli na výrobu potravin... A nezapomínejte: není svatosti, pokud se tak či onak nestaráme o chudé, o potřebné, o ty, kteří jsou tak trochu na okraji společnosti. Tato péče o chudé a lidi na okraji společnosti vedla Mary k tomu, aby se vydala tam, kam jiní nechtěli nebo nemohli jít. Dne 19. března 1866, na svátek svatého Josefa, otevřela první školu na malém jihoaustralském předměstí. Následovalo mnoho dalších škol, které spolu se svými spolusestrami založila ve venkovských komunitách v Austrálii a na Novém Zélandu. Škol přibývalo, protože toto činí apoštolská horlivost: rozmnožuje díla.
Mary MacKillopová byla přesvědčena, že smyslem vzdělávání je celistvý rozvoj člověka jako jednotlivce i jako člena společenství a že to vyžaduje moudrost, trpělivost a lásku každého učitele. Vzdělávání ve skutečnosti nespočívá v tom, že si člověk naplní hlavu idejemi, nikoli, nespočívá pouze v tomto. V čem spočívá vzdělávání? V tom, že doprovází a povzbuzuje studenty na cestě lidského a duchovního růstu a ukazuje jim, jak přátelství se Zmrtvýchvstalým Ježíšem rozšiřuje srdce a polidšťuje život. Vzdělávat znamená pomáhat člověku, aby dobře myslel, dobře cítil – což je jazyk srdce – a dobře konal, což je jazyk rukou. Tato vize je plně aktuální i dnes, kdy cítíme potřebu výchovného spojenectví, které by dokázalo sjednotit rodiny, školy a celou společnost.
Horlivost Mary MacKillopové pro šíření evangelia mezi chudými lidmi ji přivedla také k dalším dobročinným dílům, počínaje „Domem Prozřetelnosti“, který byl otevřen v Adelaide a sloužil k přijímání starých lidí a opuštěných dětí. Mary měla velkou víru v Boží prozřetelnost: vždy důvěřovala tomu, že se Bůh v každé situaci postará. To ji však neušetřilo obav a těžkostí, které z jejího apoštolátu vyplývaly, a Mary k nim měla dobrý důvod: musela platit účty, jednat s místními biskupy a kněžími, řídit školy a starat se o odbornou a duchovní formaci svých sester; a později i o své vlastní zdravotní problémy. Navzdory tomu všemu však zůstala klidná a trpělivě nesla kříž, který je nedílnou součástí misie.
Při jedné příležitosti, na svátek Povýšení svatého kříže, Mary řekla jedné ze svých spolusester: „Má dcero, po mnoho let jsem se učila milovat kříž“. Nevzdávala se ani ve chvílích zkoušek a temnoty, kdy odpor a odmítání oslabovaly její radost. Jak vidíte, všichni svatí narazili na odpor, dokonce i uvnitř církve, což je zvláštní. I ona prožila odmítnutí. Zůstala však přesvědčena, že i když jí Hospodin přiděloval „chléb nepřátel a vodu utiskovatelů“ (srov. Iz 30,20), brzy odpoví na její volání a zahrne ji svou milostí. Toto je tajemství apoštolské horlivosti: neustálý vztah s Pánem.
Bratři a sestry, kéž misionářské učednictví svaté Mary MacKillopové, její tvůrčí odpověď na potřeby církve její doby, její úsilí o celistvou formaci mladých lidí inspiruje nás všechny, kteří jsme dnes povoláni, abychom byli kvasem evangelia v naší rychle se měnící společnosti. Ať její příklad a přímluva podporují každodenní práci rodičů, učitelů, katechetů a všech vychovatelů pro dobro mladých lidí a pro lidštější a nadějnější budoucnost.