Josef Kaifáš byl velekněz, současník Ježíše. Je často citován v Novém zákoně (Mt 26,3; 26,57; Lk 3,2; 11,49; 18,13-14; Jan 18,24.28; Sk 4,6). Židovský historik Flavius Josef říká, že Kaifáš se stal nejvyšším veleknězem v roce 18, jmenoval ho Valerio Grato a byl sesazen Viteliem kolem roku 36 (Židovské starožitnosti, 18.2.1 a 18.4.3). Za ženu měl dceru Annáše. I podle Flavia Josefa byl Annáš veleknězem v letech 6 až 15 (Židovské starožitnosti, 18.2.1 a 18.2.2). Podle tohoto datování a v souladu s tím, co uvádějí evangelia, byl Kaifáš, když byl Ježíš odsouzen k smrti na kříži, veleknězem.
Jeho dlouhé působení ve funkci velekněze je významnou indicií, že měl velmi dobré vztahy s římskou správou a to i v době vlády Piláta. Ve spisech Flavia Josefa se při více příležitostech zmiňují slovní výpady Piláta vůči náboženské a národní identitě Židů a také konkrétní osoby těch, kteří proti němu pozvedli svůj hlas. Absence jména Kaifáš - který byl veleknězem právě v té době - mezi těmi, kdo si stěžovali na Pilátovy přestupky, ukazuje na dobré vztahy mezi těmito osobami. Tentýž postoj blízkosti a spolupráce s římskou autoritou je odrazem i toho, co evangelia vyprávějí o procesu s Ježíšem a o jeho odsouzení k smrti na kříži. Všechna evangelijní vyprávění se shodují v tom, že po výslechu Ježíše se velekněží dohodli a předali ho Pilátovi (Mt 27,1-2; Mk 15,1; Lk 23,1 a Jan 18,28).
Pro poznání toho, jak se první křesťané stavěli k Ježíšově smrti, je důležité, co ve svém evangeliu vypráví svatý Jan o tom, jaké názory převažovaly v době před jeho odsouzením: „Jeden z nich, Kaifáš, který byl v tom roce veleknězem, jim řekl: ‚Vy vůbec nic nevíte ani nemyslíte na to, že je pro vás lépe, když jeden člověk umře za lid, než aby zahynul celý národ.‘ To neřekl ze sebe, ale jako velekněz toho roku prorokoval, že Ježíš musí umřít za národ - a nejen za národ, ale i proto, aby rozptýlené Boží děti shromáždil v jedno“ (Jan 11,49-52).
V roce 1990 objevili na pohřebišti Talpiot v Jeruzalémě dvanáct skříněk s ostatky. Na jedné z nich je nápis „Joseph bar Kaiapha“, jméno, jež Flavio Josef připisuje Kaifášovi. Jde o několik osárií z I. století a ostatky uložené v dotyčné schránce by dost dobře mohly patřit téže osobě, o níž se zmiňují evangelia.