Ve složitém a často napjatém společenském a politickém prostředí světa, v němž žil, je pozoruhodné, že Ježíš zpočátku římský stát otevřeně neodmítá, ale ani ho nekriticky nepřijímá.
Důležitým momentem je situace, kdy všechna tři synoptická evangelia líčí, jak se někteří farizeové dohodli s herodovci, a snaží se ho dostat záludnou otázkou: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne“ (Mt 22,16-17)? Odpověď Ježíše je nám dobře známa: „Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: - Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň. - Podali mu denár. Zeptal se jich: - Čí je to obraz a nápis? - Odpověděli: - Císařův. - Tu jim řekl: - Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu“ (Mt 22, 18-21).
Ježíšova odpověď přesahuje lidský horizont jeho pokušitelů. Stojí nad odpovědí ano a ne, ke které ho chtěli přimět. Byla to velmi zákeřná otázka, pokoušela se zredukovat náboženský a nadpřirozený postoj Ježíše na světské povinnosti. V kontextu v jakém byla otázka položena ho vlastně nutila k volbě mezi kolaborací s okupačním režimem Palestiny a postavením revolucionáře.
Tváří v tvář této provokaci Ježíš Boží království se státním zřízením nezaměňuje. Na straně jedné uznává pravomoci státu ve všem, co je zaměřeno na společné dobro, například výběr daní. Ale svrchovanost státu není absolutní. V tehdejším římském světě, kde se císaři vzdávala božská pocta, Ježíš v těchto záležitostech pravomoc státu neuznává: existují záležitosti, na které císař nárok nemá, patří Bohu. Občanské a náboženské instituce se podle Ježíšova učení nesmí vzájemně zaměňovat, ani nesmí zasahovat do záležitostí, které jim nepřísluší, ale musí hledat společnou cestu a vzájemně se respektovat.
Nejlepší interpretací Ježíšových slov byl život mnoha prvních křesťanů a obyčejných občanů, kteří se svými spoluobčany budovali společnost a žili v ní, a zároveň to i dosvědčili mučednickou smrtí, když je nespravedlivé zákony nutily nerespektovat to, co patří Bohu.