Zdůrazňuji: v prostotě své všední práce, v monotónních detailech každého dne musíš odhalit – pro tolik lidí skryté – tajemství velikosti a novosti: lásku.
Potom co papež dokončil katecheze o neřestech, vysvětlil tento týden velkou moc ctnosti, kterou můžeme nabýt jen s pomocí milostí Boží.
„Postní doba je časem milosti, kdy se poušť znovu stává místem první lásky,“ píše ve svém poselství Svatý Otec.
Předmětem týdenní katecheze papeže Františka byla pýcha. Jako příklad uvedl při kázání o této nectnosti hřích svatého Petra a pokoru Panny Marie.
Papež František se zastavil u akédie, ne až tak známého zla, které označuje lenost nebo nechuť k Božím věcem. V těhto případech doporučoval „pohlédnout do svého nitra a uchovat řeřavé uhlíky víry“.
Papež František při katechezi o ctnostech a neřestech uvažoval o „závisti a marnivosti, dvěma hlavními neřestmi vlastní člověku, kteří touží být středem světa a veškeré chvály“.
Papež v katechezi rozlišoval mezi smutkem nad vlastními hříchy, který nás povzbuzuje k následování Ježíše s větší láskou, a smutkem pocházejícím od ďábla, se kterým je třeba bojovat, protože nás srází dolů.
Papež František začal nový cyklus katechezí o rozlišování. Vysvětlil, co znamená tento proces: jde v něm o „poznání, zkušenosti, afekty, vůli“. Dále řekl, že na Boha se můžeme spolehnout, protože „je to Otec, který nás nenechá o samotě, je vždy připraven nám dát radu, povzbudit nás, vzít pod svou ochranu“.
V poslední katechezi o svatém Josefovi uvažoval papež František o úloze sv. Josefa, který je „patronem katolické církve“. Vysvětlil, že „svatý Josef nemůže nebýt opatrovníkem církve, protože církev je prodloužením Kristova těla v dějinách“.
Papež uvažoval o Ježíšově modlitbě a připomněl, jak na kříži „prosí za druhé, za všechny, dokonce i za ty, kteří ho odsuzují“. Vysvětlil, že Ježíš se tak „přimlouvá a objímá celý svět, jeho pohled zahrnuje každého člověka“.