Milovaní, ať mi Ježíš ochraňuje mé dcery a syny!

Na mé nedávné cestě po zemích Střední Ameriky jsem mohl opět zakusit požehnanou jednotu Díla. Nepřestávejme žasnout nad tím, jak milosrdný je k nám Bůh. Náš Otec při jedné příležitosti, když mluvil o 14. únoru 1930 a 14. únoru 1943, řekl: „Ne nadarmo chtěl Pán, aby se tyto dva projevy jeho dobroty shodovaly v datu. (…) Proste Pána, aby nás naučil milovat jednotu Díla tak, jak ji od prvního okamžiku miluje On“ (14. 2. 1958).

Při Poslední večeři se Pán modlil za své budoucí učedníky: „Ut omnes unum sint“ (Jan 17,21); ať všichni jsou jedno. Nejde jen o jednotu lidsky dobře strukturované organizace, ale o jednotu vycházející z Lásky: „Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě“ (Tamtéž). V tomto ohledu jsou názorným příkladem první křesťané: „Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši.“ (Sk 4,32).

Právě proto, že vyplývá z lásky, není tato jednota uniformitou, ale společenstvím. Jde o jednotu v různosti projevující se radostným soužitím s rozdílností, v tom, že se učíme obohacovat druhými a že se kolem sebe snažíme vytvářet láskyplné prostředí. Ježíš řekl, že tato jednota je podmínkou účinného hlásání evangelia: „Aby svět uvěřil“ (Jan 17,21). Jde tedy o jednotu, která nás neuzavírá do skupiny, ale – jako součást církve – nás otevírá a vede k tomu, abychom v rámci tohoto nádherného evangelizačního poslání nabídli všem lidem své přátelství.

Snažme se s novým úsilím pěstovat jednotu a začněme přitom s našimi nejbližšími. S pomocí Boží milosti, jež je pramenem této jednoty, pak dokážeme překonat překážky, které se nám postaví do cesty.

S velkou láskou vám žehná

váš Otec

Řím, 14. února 2019