Dětství prožila v krajích Galície a Aragonu. V roce 1941 se účastnila duchovních cvičení v Alacuás (Valencie, Španělsko), které vedl svatý Josemaría Escrivá a kde dostala od Boha milost povolání do Opus Dei.

Společně s dalšími mladými ženami organizovala počátky apoštolské práce se ženami na popud zakladatele, který ji odhalil posvěcující hodnotu obyčejné práce. Toto učení se brzy pro Encarnitu stalo součástí jejího života. Práce pro ní byla něco jako výheň křesťanských ctností.

V roce 1947 se přestěhovala do Říma. Svou činnost zaměřovala na šíření Opus Dei do celého světa a tak projevovala svou víru v Boha a lásku k duším. Při službě bližním zapomínala na sebe ve prospěch duchovního i materiálního dobra těch, kdo s ní žili. Do Španělska se vrátila v roce 1961, kde spolupracovala na různých apoštolských iniciativách. Poslední roky svého života pobývala ve Valladolidu.

V roce 1980 onemocněla rakovinou, se kterou žila patnáct let, aniž by polevila ve své intenzívní práci. Milovala hrdinsky Boží vůli a druhým lidem odkrývala posvěcující význam kříže.

Stály styk s Bohem a intenzívní život plný zbožnosti ji vedl k tomu, že přátelství s lidmi proměňovala v setkání s Ježíšem Kristem. Dá se říci, že bylo nespočítaně těch, kdo se díky přátelství s Encarnitou přiblížili k Bohu a našli smysl svého života. Zemřela svatě v Pamploně 1. prosince 1995.