Na poslední chvíli mi obnovili povolení k pobytu

Tři měsíce jsem se bez úspěchu snažil získat povolení. V den vypršení lhůty, 24. prosince, jsem se dostavil do kanceláře, abych udělal poslední pokus.

Foto: Ian Mackenzie | Flickr

Navzdory tomu že v Libanonu žiji již mnoho let, poslední dva roky jsem měl s povolením k pobytu problémy. Téměř denně jsem tři měsíce vyřizoval obnovení povolení. Z různých důvodů byl 24. prosinec, Štědrý večer, konečný termín, kdy jsem mohl povolení získat. Jinak by byl pobyt nelegální.

Toho dne jsem se dostavil ještě před otevřením na bezpečnostního odbor a byl jsem připraven udělat vše potřebné. Prošel jsem prvními formalitami, víceméně rutinními, bez větších problémů, až jsem se dostal do kanceláře, kde mi již dříve čtyřikrát řekli, že má žádost nebyla dosud schválená a abych přišel „později“. Ale tentokrát po dlouhém čekání, díky Bohu, byla odpověď kladná a řekli mi, že pokud bude vše v pořádku, mohu si vyzvednout povolení ještě ten samý den.

TEHDY JSEM SE ROZHODL POMODLIT NOVÉNU KE SVATÉMU JOSEMARÍOVI, ABY POLICISTA PŘIŠEL, I S MÝMI DOKUMENTY.

Zrovna jsem se chystal podeváté pomodlit ke svatému Josemaríovi, když se objevil zmocněnec s hromadou papírů. Myslel jsem si, že je vše vyřešené, ale řekl jsem si, že i tak se budu dále modlit, na prvním místě za všechny ty lidi kolem mne a pak za mé slavné povolení.

V tu chvíli mi řekli, že je nutné, aby se dostavil osobně majitel firmy, ve které pracuji, aby potvrdil mou žádost. Nemožné! 24. prosince a bez toho, že bych mu dal předem vědět! Ani jsem se mu neodvážil zavolat. Krom toho podstupuji toto vyřizování už roky a bylo to poprvé, co mě požádali, aby přišel on osobně. Ani nápad! Odpověď úředníka byla stejně tak kategorická: „Potom zůstaneš bez povolení.“

V zoufalství jsem pokračoval v modlitbě, vyzbrojil jsem se kuráží a zavolal svému šéfovi. Samozřejmě že mu mé volání bylo na obtíž, ale díky Bohu je to člověk velmi velkorysý a souhlasil, že změní svůj program a přijde mi na pomoc. Opravdu mě jeho velkorysost překvapila.

S jeho pomocí jsem mohl vyřízení mé žádosti dokončit a po pěti hodinách jsem vyšel z budovy s povolením k pobytu v Libanonu na další rok: „Heuréka!“. Když jsme vycházeli, šéf mi řekl: „Víš, na co jsem myslel, když jsme byli uvnitř? Že stejně tak, jak jsme procházeli z jedné kanceláře do druhé uprostřed toho všeho zmatku, přecházeli ne daleko odtud Panna Maria a svatý Josef z jednoho místa k druhému a hledali přístřeší, kdy by se mohl narodit Ježíš. Ale rozdíl je v tom, že nám se podařilo, co jsme chtěli, zatímco oni byli všemi odmítnuti.“

Děkuji svatému Josemaríovi za jeho pomoc, že jsem mohl obnovit povolení k pobytu. Ale ještě více děkuji, že mi dal příležitost k modlitbě za tolik trpících osob a že jsem dostal lekci velkodušnosti a vnitřního života od mého vedoucího. Umožnilo mi to zůstat další rok v Libanonu a pomohlo prožít Vánoce v Betlému „bezprostředněji“.

Bejrút (Libanon), 2. února 2017