Žít víru pro mě znamená, že Bůh je přítomen ve všem, co dělám:

když připravuji pro kamarády pizzu,

když hraji fotbal,

když studuji... v každém okamžiku.

Jeden z konkrétních způsobů, jak žít víru s ostatními,

je snažit se být věrohodným křesťanem

tam, kde právě jsem.

Ráno se proto chvíli modlím

a v neděli, protože jsem křesťan, jdu na mši.

Pak se snažím dělat věci co nejlépe: když hraji fotbal,

i když někdy chybuji a zlobím se na rozhodčího,

když se zmýlím, začínám od začátku.

O tuto jednotu života usiluji ve všem, co dělám.

Svým přátelům sloužím různými způsoby.

Ovšem, musím se snažit.

Někdy mi udělají nějakou laskavost

a i já jim chci nějak posloužit.

Teď tady pro přátele připravujeme několik pizz -

navečer přijdou něco pojíst.

Snažím se myslet na všechno to dobré, co společně prožijeme.

Ta oběť, hníst několik hodin těsto, stojí za to,

vždyť tví přátelé to ocení a patřičně si to vychutnají.

Někdy se ti stane, že když přijdeš k nějakému kamarádovi

a všichni právě sklízí ze stolu,

hned se samozřejmě nabídneš s pomocí.

Každý ti říká: „To je skvělé, jsi úžasný.“

Ale když se pak vracíš domů, v každodenním životě,

není to právě snadné pomáhat s úklidem stolu.

A tak i v těchto věcech,

které tě možná stojí nejvíce úsilí,

se musím snažit, abych je dělal dobře.

Služba se vždycky konkretizuje ve skutcích, ne?

Neboť člověk někdy chce sloužit, ale neví komu.

Před nějakým časem, inspirováni svatým Josemaríou,

nás napadlo navštívit lidi,

co jsou nemocní nebo osamocení v nějakém domově.

Hodně nám to pomáhá, protože je to konkrétní forma pomoci,

každý víkend nebo každých čtrnáct dní.

Chodíme za nimi, ptáme se, jak se mají,

vyprávíme jim o svých radostech a ptáme se, jak se jim vede,

co čtou, zda jsou spokojení nebo smutní...

Je to jedna konkrétní forma, jak pomáhat druhým,

jak Ježíš pomáhal svým bližním.

„Čím velkorysejší budeš vůči Bohu, tím budeš šťastnější.“

Svatý Josemaría, Brázda č. 18