Víra ve dvaceti (1): Chtít vědět víc

Kristína žije v Chicagu a je umělkyní: pracuje s keramikou. Ve videu vypráví, jak jí pochybnosti posloužily k lepšímu poznání katolické víry. „Mít pochybnosti je dobré znamení,“ říká.

Víra mě nijak neodlišuje od života ostatních lidí,

ale všechno co konám, dělám s větším nadšením.

CHTÍT VĚDĚT VÍC

Christina Villa.

Když pracuji s hrnčířskou hlínou

- jsem umělkyní a vytvářím keramiku-,

není důležité, kolik ses toho už naučila,

vždy se objevují nové techniky, které se můžeš naučit od někoho jiného,

lidí, kteří o tomto umění vědí více než ty,

kteří mají s hlínou více zkušeností

nebo ji umí jinak modelovat.

Když s nimi mluvím, jako umělkyni mě to obohacuje.

S vírou je to to samé.

Chci se dozvědět více o Bohu a prohloubit svou víru,

protože s věkem pochybnosti narůstají.

Člověk je zvídavý, ptá se. To je normální.

Pochybování je proto dobré znamení toho, že hledáme Boha upřímně.

Tyto pochybnosti nás postrkují, přibližuji k Pravdě,

protože chceme vědět více.

Já pochybuji. Největší pochybnosti jsem měla, když jsem začala školu.

Když se bydlí na koleji, můžeš poznat mnoho nových lidí,

spoustu lidí.

A měla jsem trochu deprese,

protože jsem viděla, že v tomto prostředí něco chybí.

Mezi mými přáteli, ve skupince těchto nových přátel

nebyl zdá se nikdo, kdo by považoval Boha za někoho důležitého.

Myslela jsem si, že někteří by Ho mohli spatřit ve mně.

Toto období bylo v mém životě velmi důležité,

protože to bylo poprvé, co jsem si uvědomila, že Bůh pro mě něco opravdu znamená,

protože jsem Boha potřebovala, abych „se udržela nad vodou“.

Od této chvíle jsem se rozhodla, že si budu dělat

několik minut denně duchovní četbu,

jelikož jsem byla přetížená učením a prací.

Postupně mě knihy vedly k tomu, abych poznávala více a více.

Dále jsem pochybovala

a cítila potřebu mluvit s lidmi, kteří mají lepší otázky a odpovědi.

Když jsi mladá a máš šest nebo sedm let,

nemusíš vědět víc, než kolik je dva a dva

nebo kolik je šest děleno třemi.

Ale jak rosteš, věci se komplikují

a potřebuješ solidnější základy na řešení svých problémů.

A tak jak si na škole volí každý svůj speciální obor

a potkává se s učiteli, kteří tomuto oboru věnovali celý svůj život,

je rovněž důležité chodit do kostela, mluvit s knězem

a dávat mu otázky.

Znám mnoho farností, které organizují různé kroužky:

studium Bible, skupinky mladých...

Chodím do skupiny, ve které mohu rozvíjet svou víru.

Našla jsem zde lidi, kteří se velmi přirozeným způsobem

zajímají jako já o prohloubení své víry.

A to je mi velkou oporou v životě.

Jak krásná je naše katolická víra!

Zbavuje nás úzkostí,

uklidňuje nás a naplňuje naše srdce nadějí.

Svatý Josemaría Escrivá, Cesta č. 582