10. prosince 1930 si svatý Josemaría zapsal do svých poznámek: „ Tyto dny opisujeme 'Přímluvy, které se budou modlit členové Opus Dei'. Můj zpovědník je schválil. Je zřejmé, že Pán - protože Dílo má být přímo v srdci - chtěl, abychom začali modlitbou“[ 1].
Tato slova zakladatele Opus Dei jsou věrnou ozvěnou jeho vytrvalého učení: modlitba je základem duchovní stavby [2], jakékoliv nadpřirozené práce a apoštolské činnosti. Je to nepostradatelný prostředek v boji za dosažení svatosti[3]. Jeden způsob, jak se tato potřeba v Opus Dei konkretizuje a kterou mají všechny křesťanské duše[4], je modlitba Preces (plurál latinského slova prex: prosba, žádost). Věřící prelatury pozdvihují každý den svá srdce k Pánu prostřednictvím modlitby, ve které skrze Ježíše Krista a v Duchu svatém chválí, děkují a prosí Boha Otce o osobní potřeby a potřeby svých bližních. Takto se v malé části velké Boží rodiny, kterou je církev, znovu opakuje scéna z prvotní církve, kterou připomíná svatý Lukáš: setrvávali jednomyslně v modlitbách a měli jedno srdce a jednu duši[5].
Svatý Josemaría skládal tuto modlitbu na základě textů Písma svatého a liturgie církve v průběhu prvních desítek let existence Díla. Denní recitací těchto proseb děkují věřící prelatury Bohu za dar křesťanského povolání a vyjadřují naprostou připravenost plnit Jeho vůli. Preces začínají slovem serviam!, které je vyjádřením úmyslu sloužit Bohu a šířit Boží království do celého světa, aniž by byl někdo nějak diskriminován. Proto se věřící Díla po vzdání úcty a poděkování Nejsvětější Trojici obracejí ad Iesum Christum Regem, k Ježíši Kristu Králi, který je posílá, aby všem lidem otevřeli božské cesty země.
Když se svěřili do ochrany milosrdného Boha invokacemi Žalmu 27 (26) - Pán je mé světlo a má spása, koho bych se bál? -, prosí také se synovskou láskou a důvěrou o přímluvu Nejsvětější Pannu, prostřednici všech milostí, svatého Josefa, patrona všeobecné církve, anděle strážné, na jejichž svátek Opus Dei vzniklo, a svatého Josemaríu. Tato poslední invokace byla přidána 17. května 1992 u příležitosti blahořečení služebníka Božího mons. Josemaríi Escrivá de Balaguer a upravena dne 6. října 2002, kdy byl zakladatel svatořečen Janem Pavlem II.
Potom následuje v Preces řada proseb. Na prvním místě - což je přirozené - za svatého Otce, aby ho Pán uchoval, povzbuzoval a učinil na zemi šťastným, a za biskupy různých diecézí. Také se modlí za jednotu apoštolátu - podle příkladu Ježíše Krista na Poslední večeři: aby všichni byli jedno, jako Ty, Otče, jsi ve mně a Já v tobě -, a za všechny, kteří z lásky k Pánovi spolupracují na apoštolských aktivitách prelatury.
Po prosbách za pastýře církve se nyní prosí za preláta Opus Dei, který se oslovuje familiárně „Otec“, kterého Bůh postavil na zemi jako hlavu této části Božího lidu. A logicky, v této rodinné modlitbě nemůže chybět prosba za ostatní věřící prelatury, ať už žijí ve světě, nebo už zesnuli.
Na konci modliteb vzývají věřící znovu Boha s přesvědčením, že budou vyslyšeni, a s důvěrou v jeho milosrdenství ho prosí, aby zapálil jejich srdce - celé jejich bytí - ohněm Ducha svatého. Vzývají ho také, aby svými vnuknutími a pomocí dovedl do konce všechno jejich konání: modlitbu, práci, i ty nejrozmanitější činnosti. A konečně prosí o radost a pokoj, které jsou ovocem jejich vnitřního boje, o čas opravdového pokání, o milost a útěchu Ducha svatého a vytrvání v Opus Dei.
Nakonec prosí o přímluvu apoštolské patrony Díla - archanděly svatého Michaela, Gabriela a Rafaela, a apoštoly svatého Petra, Pavla a Jana - a je-li přítomen kněz, dává požehnání: aby Pán byl ve vašich srdcích a na vašich rtech. Končí se pozdravem, který připomíná pozdrav prvních křesťanů mající lidský i nadpřirozený ráz: pax in æternum.
J. Yániz
[1] Soukromé poznámky, č. 128, citováno v A. Vázquez de Prada, Zakladatel Opus Dei, sv. I, Rialp, Madrid 1997, str. 368.
[2] Cesta, č. 83.
[3] Srov. 1 Sol 4,3.
[4] Srov. Katechizmus katolické církve, nn. 2744-2745.
[5] Sk 1,14 a 4,32.
