Otec Josef moc rád zpíval. Zpříjemňoval «časná rána» mnohým nemocným, kteří dostávali paliativní péči v nemocnici Cuidados Laguna v Madridu.
Jednou přišel zazpívat v obleku mexických lidových hudebníků společně se synem jedné ženy, která byla v nemocnici hospitalizovaná. Žena zemřela a otec José Ruiz, kaplan této nemocnice nevyléčitelně nemocných, chlapce adoptoval, jakoby to byl jeho celoživotní přítel. Každé vánoce ho zval do nemocnice, aby společně potěšili svými písněmi zdejší pacienty.
Něco podobného se stalo jeho milovanému příteli Fermínovi, který zemřel před dvěma týdny na koronavirus. Otec José bude náš španělský Giuseppe Berardelli. Kněz z Casnigo v italské diecézi Bérgamo zemřel v 72 letech před několika dny proto, že přenechal jednomu mladému člověku svůj dýchací přístroj. Italský kněz zemřel na koronavirus, mladý muž se zachránil. Ale v případě Josého, jeho příteli se nad útokem viru zvítězit nepodařilo.
Od doby, co Fermín před měsícem ovdověl, ho José věrně doprovázel. Společně bděli u paty postele nemocné. Kněz se od nich neodloučil. Když Fermín svou polovičku ztratil, José byl s ním, u každého jídla, a pomáhal mu jeho osamocenost překonat. Na každé zavolání byl José k dispozici. Ale před čtrnácti dny se Fermín nakazil koronavirem. 28. 3. 2020 byl 80letý kaplan hospitalizován na Univerzitní klinice Navarra v Madridu. Zesnul v úterý 31. března, uprostřed smutnících zdravotníků a přátel, kteří mu nemohli dát své poslední sbohem.
Otec José křtil, oddával, zcela se vydával na pediatrii a zaměnil Řím za Santiago, aby splnil poslední přání nemocných. S Matějem, nemocným na ALS (Amyotrofická laterální skleróza), sdílel stejnou andaluskou zálibu ve flamenco. Takže poslední velký «flám» tohoto pacienta se odehrál na improvizovaném pódiu flamenca v jeho pokoji v madridské nemocnici. Matěj se rozloučil na «megaparty», José měl radost a jako vždy dodal: «Jsem tu, abych sloužil». A sloužil výjimečným způsobem.
Otec José se se sutanou nenarodil. Až do 53 let nebyl za kněze vysvěcen. Byl už nějakou dobu v Opus Dei, byl inženýr strojírenství a vážený podnikatel, a jak na něho vzpomínají jeho partneři, oplýval intelektuálním nadšením.
Ale v posledních dvaceti letech svého života se rozhodl, že dvě ctnosti, na které jeho přátelé kladli takový důraz, musí sloužit větší věci: «Vždy měl po ruce to správné laskavé slovo, příhodně zavtipkoval. I když jsi ho někdy obtěžoval světskými starostmi, on, který doprovázel umírající nemocné a měl spoustu práce, protože po celý týden byl vytížen a odpočíval pouze v sobotu, si na tebe udělal čas a zahrnul tě nakažlivou a diskrétní radostí, která mu byla vlastní. Byl to úžasný člověk», říká Ana, kolegyně v nemocnici Cuidados Laguna.
Bral za ruku každého pacienta a uměl mu dát to, co potřeboval. Měl dar proniknout do duše každého člověka, aniž by ho nějak odsuzoval. I proto zažil otec José tisíce rozloučení a bdění u zesnulých.
Instruktor pro závěr života
Dříve než zakotvil v Laguně, byl generálním kaplanem u státní policie, kde sloužil mše a poskytoval útěchu rodinám obětí teroristických útoků. Pravidelně dával neformální přednášky policejním příslušníkům nebo přednášel o aktuálních tématech.
Kromě toho jezdil na lékařské kongresy a vyučoval nemocniční kaplany v péči, která se má poskytovat na konci života. Učil o tom, co je «morálně přijatelné a klinicky proveditelné». Nikdo nepochybuje, že v situaci méně výjimečné, «by fronta posledního rozloučení s tímto kaplanem musela obejít celou budovu nemocnice».
Minulý rok u příležitosti Svatého týdne napsal do přílohy «Alfa a Omega» článek. Mluvil o zázraku «vzkříšení» Ježíše Krista, kterému by rád pomohl nést jeho těžký Kříž. Dává proto smysl, že když José Ruiz, nakažený přátelstvím, odešel, truchlíme po svatém člověku.