Jak jste se setkal s Opus Dei?

Jednoho dne se mne ve třídě zeptal spolužák, „Jsi křesťan?“ Celkem lhostejně jsem mu odpověděl, že ano. Chodil jsem jenom na nedělní mše. Pozval mě na rozjímání do centra Opus Dei. Nechal jsem to plavat, protože jsem neměl moc zájem dělat pro Boha něco víc. Ale o několik měsíců později jsem změnil názor, hlavně ze zvědavosti na Opus Dei.

Kousek po kousku jsem objevil křesťanský význam a důležitost studia a práce – ne pouze projít studiem, ale objevit Boha.

Založil jste sdružení mladých v Marseille?

Ano. Když jsem získal titul v důlním inženýrství, viděl jsem mnohé obtíže, kterým čelí mládež v nevýhodné situaci a rozhodl jsem se pracovat na poli vzdělávání. Viděl jsem frustraci mladých hochů, jako třeba jednoho neduživého kamaráda s velkým intelektuálním potenciálem, jehož otec ho považoval za neužitečného, protože nedostával nejlepší známky. Jeho učitelé by o něm se mnou nemluvili, protože jsem nebyl příbuzný jeho rodiny. Tak jsem hledal jinou cestu, jak mu pomoci.

Dnes chodí do našeho centra „Youth Plus“ asi sto mladých lidí jako je on. Je tam k dispozici asi šedesát dobrovolníků, kteří jim pomáhají se studiem. Týden mezi těmito lekcemi poskytuje studentům čas na samostatnou práci, aby se nestali závislými na svých tutorech. Centrum je umístěno v problematické čtvrti Marseille, která je často rozvrácena pracovními spory a kde mnoho mladých opouští školy. Snažíme se motivovat sebevědomí každého studenta, abychom ho přesvědčili, že je schopen ve škole uspět. Často je problémem pouhá neznalost akademického systému. Když se o chlapce zajímá starší osoba, povzbudí ho to, aby řešil svoje potíže.

A jakou roli v tom hraje Opus Dei?

Křesťanský duch Opus Dei mě povzbudil, abych si uvědomil potíže jiných lidí. Poznal jsem mnoho iniciativ, jako je ta naše, které členové Opus Dei provozují na celém světě, a uvědomil jsem si, že mladí lidé reagují především na osobní zájem, který jim projevují lidé formovaní Opus Dei. To je ještě důležitější, než kompetence těch, kdo jim pomáhají. Tato obětavost, tato starost o druhé je primární cestou, jak jim pomoci vyřešit jejich problémy.

Dalším krokem je rozvinout jejich kapacitu pracovat v zaměstnání tak, že se jim pomůže naučit se činit vlastní rozhodnutí, formovat solidní kritéria, aniž by bezmyšlenkovitě imitovali jiné. To je cesta ke štěstí a poznání Boha. Ale prvním krokem je nedopustit, aby náboženská diskriminace způsobila, že selžou akademicky. Tato oblast města, kde žijeme, má vysoký podíl muslimů; náš program velmi respektuje jejich víru. Křesťanský pohled na člověka nás vede k tomu, že oceňujeme každého chlapce jako to, čím je – jako osobu, nejen jako studenta nebo pouhého konzumenta.

Městská rada v Marseille náš program pomáhá podporovat, ale závisíme také na mnoha jednotlivcích, kteří asistují mladým, jako je jeden, kterého mám na mysli: Když jeho rodiče zemřeli, byl svěřen do péče hendikepované tety. Jeho učitelé ho nedokázali motivovat, ale teď, po dvou měsících s jedním z našich tutorů, tuto situaci překonal díky tomu, že vidí, že na něm druhým záleží. Připadalo nám to téměř jako zázrak. Je to neobvyklý případ, ale pomáhá to pochopit, o co se v „Youth Plus“ snažíme.