Myslím, že aspektem učení Sv. Josemarie, který nejvíce ovlivnil můj život, je myšlenka, že jsme dcerami a syny našeho Boha Otce. Vědomí, že jsem milovaná Boží dcera, mého „Božího synovství”, a že všechno, co se mi stane, je buď zamýšleno nebo dopuštěno Bohem, mi dává úžasný pocit bezpečí, velký pokoj. Samozřejmě, někdy (no dobrá, docela často, mám-li být upřímná) tento pokoj ztrácím. Rozčílím se a dopadne to tak, že křičím na děti. Ale právě zde je učení sv. Josemarie o potřebě konat dostičinění, jít zpět k našemu Bohu Otci s naprostou důvěrou dítěte, které ví, že po něm jeho otec touží, říci mu „promiň“, aby on mohl dát všechno do pořádku, tak úžasné. A jakmile řeknu „promiň“ Bohu Otci, je tak snadné říci „promiň“ mému dítěti nebo manželovi.

Myslím, že tento aspekt má velký význam pro 21. století. Žijeme ve věku, kdy se od nás očekává, že všechno naplánujeme. A samozřejmě, nejsme toho schopni. Zjišťuji, že lidem hodně pomáhá, když jim řeknete: „Podívej, nemohla jsi to předvídat, ale neboj se, tvůj Bůh Otec to předvídal a On tě miluje. Ježíš pro tebe zemřel a nenechá tě teď padnout.“ Tato linie úvahy může mnoha lidem pomoci od drtivého břemene nadměrných obav.

Další jeho učení, které opravdu miluji, je, že bychom měli posvěcovat svoji práci. A pro mne je péče o moji rodinu skutečná profesionální práce. To vážně jde proti trendu současného myšlení, pro které je jedinou opravdovou prací placená práce a kde každá žena, která se vzdá kariéry, aby se starala o svoji rodinu, zahazuje svůj život. Nedávno jsme zde měli sčítání lidu a jedna z otázek zněla: „Jste připravena vzít práci, když vám nabídnou místo?“ Co si myslí, že dělám – lakuji si nehty?

Jak je v kontrastu s tím báječné učení sv. Josemarie! Je to díky němu, že teď vím, že péče o mého manžela a děti je vznešené povolání. Pomáhám formovat světce a kvůli světci není nic přespříliš namáhavé. Jsou to maličkosti, kde považuji toto učení za zvláště nápomocné. Koneckonců, většina života se skládá z maličkostí: uklidit, když procházíte kolem; z lásky, obětovat praní páchnoucích ponožek za práci Církve v Kazachstánu; naslouchat dítěti, když jste vyčerpaná a doufáte v pět minut klidu; být zdvořilá na prodejce, který vám volá právě ve chvíli, kdy nesete jídlo na stůl.