Klérus prelatury
Pochází z laiků prelatury, kteří mimo své civilní vysokoškolské vzdělání absolvovali i předepsaná církevní studia a promovali v oboru teologie, filosofie nebo kanonického práva. Proto Opus Dei nebere z diecézí ani kněze ani kandidáty kněžství.
Preláti zvou jednotlivé členy Díla k přijetí kněžského svěcení. Protože často dlouhá léta působili v civilních zaměstnáních, jsou poznamenáni bytostně laickou mentalitou a vyvinulo se u nich přirozené porozumění pro situaci a problémy, s kterými se mohou při své kněžské práci střetnout. Není proto jejich úkolem prohlížet na sebe jako na kněze-psychology, biology nebo sociology; přijali svátost kněžství, aby byli kněží-kněží: nic více a nic méně, plně a zcela kněží. Možná znají tyto oblasti lépe než mnozí laici. Ale jakmile se stali kněžími, s radostí nechali své občanské povolání stranou a hovoří, posíleni stálou modlitbou, jen o Bohu, hlásají Evangelium a udělují svátosti. Protože povolání je v Opus Dei pro všechny stejné, netvoří kněžství něco jako vyvrcholení životní cesty. Je novou formou jak žít povolání do Opus Dei, jak sloužit duším, je jakýmsi novým zaměstnáním. Tito laici by se bez předchozího povolání k Dílu stěží stali kněžími. Proto je jejich kněžství důsledek dřívějšího rozhodnutí, sloužit s plným odevzdáním církvi podle ducha Opus Dei. Kněží Opus Dei jsou vychovávání v centrech, jež zřídila prelatura podle předpisu svatého Stolce. Prelát nebo jeho vikáři jim udělují kanonické oprávnění a kněžské plné moci, aby se v první řadě věnovali apoštolským činnostem a pastýřské péči u členů prelatury, včetně udělování svátosti smíření. Právo každého člena na výběr zpovědníka podle své vůle přitom zůstává nedotčeno.
Jak už bylo řečeno, klérus Opus Dei vykoná pastorační službu pro laiky prelatury a společně s ostatními laiky i apoštolát ve službě místní a univerzální církvi, a to hlavně tím, že probouzí vědomí všeobecného povolání ke svatosti a vědomí posvěcující hodnoty občanské práce. Prelát musí zajistit odpovídající ubytování svého kléru a podporu v případě nemoci, invalidity nebo stáří. Kněží prelatury se cítí být diecézními kněžími v biskupství, kde pracují, a v praxi jimi opravdu jsou. Patří k diecéznímu kléru se všemi odpovídajícími právy a ví, že jsou se svými spolubratry spjati v mnoha ohledech. V roce 1986 bylo podle papežské ročenky 1265 kněží Opus Dei. Ročně bývá na kněze vysvěceno 50-60 členů Díla.
Kněžská společnost svatého Kříže
Duch Opus Dei vyžaduje, aby se nezanedbávala žádná činnost ve světě. Proto se obrací i na kněze působící mimo řeholní řády, kteří se chtějí posvětit ve své službě: II. Vatikánský koncil důtklivě napomíná všechny kněze, aby používali vhodných prostředků, které církev doporučuje, a tak usilovali o onu stále větší svatost, jíž by se stávali stále vhodnějšími nástroji ve službě veškerého Božího lidu ("O životě a službě kněží, č. 12). Ukazuje i na ...sdružení, která podle stanov schválených příslušnými církevními úřady, napomáhají ke kněžské svatosti při vykonávání kněžského úřadu vhodnou a patřičně schválenou úpravou života a bratrskou svépomocí, a tak hledí prospívat celému kněžskému stavu (tamtéž č. 8). Kněžská společnost svatého Kříže je neoddělitelně spjatá s Opus Dei. Je sdružením kněží, kteří chtějí vzbuzovat a účinně podporovat diecézní kněze, jež hledají svatost při vykonávání kněžské služby. Opus Dei nabízí kněžím duchovní a asketickou pomoc, aby se stali příkladem k diecézní službě, poslušní biskupů. Kněží inkardinování v Opus Dei jsou ipso facto i členy Kněžské společnosti svatého Kříže. Jáhni a kněží, jež jsou inkardinování v diecézi, se mohou ke společnosti připojit a vykonávají dále svou službu v diecézi podle ducha Díla, poslušností jsou však zavázáni výlučně svému vlastnímu biskupovi. Mají si uspořádat život podle hesla nihil sine episcopo (nic bez biskupa), aby vytvořili mezi kněžími bratrské prostředí a podporovali mezi všemi svatost.