Tradicionalismus ve svých různých formách je nemocí založenou na mylném chápání tradice. Ve svém pravém významu tradice spolu s posvátnou Biblí, od které je neoddělitelná, sehrává důležitou úlohu v Církvi.

Církev má skvělou historii. Její duchovní poklad - světci - osvětlují svými životy minulých dvacet století a zároveň v dnešní době i naše životy. Církev je také zdrojem kultury, neporovnatelných uměleckých, vědeckých a literárních prací, prací na poli vzdělání a charity. Tato historie žije také v srdci každého člověka skrze Ježíše Krista, který je stejný včera, dnes i zítra.

Druhý vatikánský koncil k nám hovořil o všech těchto věcech. Jeho dokumenty nám také umožňují slyšet hlas našeho zakladatele, který kázal o mnohých těchto myšlenkách už začátkem třicátých let. Všechny koncily Církve tvoří jednotu učitelské doktríny, přičemž si navzájem neodporují. A tak, mohu-li to tak říci, Opus Dei nachází doktrinální dědictví ve II. Vatikánském koncilu; zde můžete nalézt jak to nové, tak i to tradiční.