„Jmenuji se Sirje, jsem anestezioložka. Byla jsem pokřtěná v luteránské církvi a byla jsem i biřmována, ale nemohu říci, že jsem byla dobrá křesťanka.“
Nevěděla jsem nic o Opus Dei ani o jeho zakladateli. Poprvé jsem se o těchto věcech doslechla v jednom pomlouvačném sdělovacím prostředku. Moc mě to nepřesvědčilo a jak už jsem zvídavá, začala jsem pátrat, až jsem narazila na svatého Josemaríu a jeho knihu Cesta.
BYLA TO LÁSKA NA PRVNÍ POHLED. POMYSLELA JSEM SI, ŽE TO JE PRÁVĚ TO, CO POTŘEBUJI: BÝT ROZVÁŽNÁ, BEZPROSTŘEDNÍ A KONKRÉTNÍ.
Byla to láska na první pohled. Pomyslela jsem si, že to je právě to, co potřebuji: být rozvážná, bezprostřední a konkrétní. Právě to mi celý život chybělo. I když si myslím, že jsem silná žena, i já jsem potřebovala ochranu a dobrou radu.
V mém životě byly chvíle, kdy pláč byl mou jedinou touhou; svatý Josemaría říká v Cestě (č. 216), že plakat může být velmi vhodné:
„Pláčeš? - Nestyď se za to. Plač: ano, i muži pláčou, když jsou, jako ty, o samotě a před Bohem. - Každou noc, praví David, slzami své lože zkrápím. Těmito palčivými a mužnými slzami můžeš očistit svou minulost a pozvednout na nadpřirozenou rovinu svůj současný život.“
Hledala jsem a nalezla centrum Opus Dei v Estonsku a stala se spolupracovnicí. A takto jsem pozvolna poznávala Boha. Začala jsem chodit na kurzy katechismu, abych lépe poznala katolickou víru. Naučila jsem se modlit podle učení svatého Josemaríi. Rychle jsem pochopila, že v duchovním životě člověk nemůže dělat pokroky bez duchovního vůdce. Duchovní vedení mi hodně pomohlo.
JAKO LÉKAŘKA MUSÍM ČASTO ŘEŠIT KRITICKÉ SITUACE A BEZ ODKLADU PROVÁDĚT SLOŽITÉ ZÁKROKY, KTERÉ NĚKDY VEDOU KE KOMPLIKACÍM. ALE NYNÍ MÁM VEDLE SEBE POMOCNÍKA.
Jako lékařka musím často řešit kritické situace a bez odkladu provádět složité zákroky, které někdy vedou ke komplikacím. Ale nyní mám vedle sebe pomocníka. Obracím se na svatého Josemaríu, modlím se Zdrávas Maria a ve španělštině mu jednoduše říkám: „Jdem na to!“ To dělá zázraky. Mám tak větší jistotu a jsem hlavně klidnější.
Měla jsem velkou radost, že jsem mohla navštívit kliniku Navarrské univerzity. Lékařství v Estonsku je na dobré technické a zdravotní úrovni, ale má nedostatky etické, zvláště to, co se týká konečného stadia pacienta. Vděčím těmto lékařů za mnoho: s jejich pomocí začínám jinak chápat hodnotu lidského života od jeho početí až do okamžiku smrti.
MĚLA JSEM POCIT, JAKO BYCH BYLA DOMA, JAKO BYCH „BYLA SOUČÁSTÍ“ OPUS DEI.
V květnu 2013 jsem jela do Říma na pouť katolíků z Estonska. V neděli, na slavnost Seslání Ducha svatého, se slavila mše svatá v prelátním kostele Panny Marie Královny míru, kde jsou umístěné ostatky svatého Josemaríi. Měla jsem pocit, jako bych byla doma, jako bych „byla součástí“ Opus Dei. Na konci mše jsem se obrátila na svého zpovědníka a svěřila mu rozhodnutí spojit svůj život s Opus Dei. Už jsem o tom uvažovala v Estonsku, ale jsem šťastná, že jsem mohla toto rozhodnutí udělat před ostatky svatého Josemaríi.
Následujícího dne, 20. května, se slavila mše v bazilice svatého Petra. Mnoho Estonců, mezi nimi i já, jsme byli biřmováni. A potom jsem se účastnila setkání s prelátem Opus Dei.